Domaslav je vesnice nacházející se 8 km od Konstantinových Lázní. Stejně jako řada dalších míst byla po roce 1945 velmi postižena odsunem německého obyvatelstva.
Sdružení Domaslav, které pečuje o areál místního kostela a fary, vzniklo v roce 1998. Sdružení tvoří mladí lidé žijící převážně v Plzni.
V poválečném období potkal kostel i faru osud řady dalších sakrálních staveb v západních Čechách. Komunistická moc neměla zájem o jejich údržbu, církevní život byl potlačován.
V 80. letech se na faru dostal páter Chroust, kolem kterého se zformovalo společenství mladých věřících, kteří sem dojížděli z větších měst. Pro další život místa byla tato aktivita patrně nejdůležitější. V 90. letech, kdy na faře již další duchovní nebydlel, se k její správě a provozu přihlásili někteří z těch, kteří sem dojížděli v 80. letech. Pod vedením jáhna, tehdy mladého křesťanského „aktivisty“ Elvy Frouze, založili sdružení Cantate, které faru převzalo a nabízelo ji jako prostor pro řadu komunitních, uměleckých a vzdělávacích aktivit dětí i dospělých pocházejících především z Plzně.
Na Cantate pak navázal spolek Domaslav založený v roce 1998, který se o areál místního kostela a fary v duchu předchozích správců stará dodnes. Od roku 2006 navíc spolek začal s většími opravami kostela, získává finanční prostředky od soukromých dárců i z veřejných zdrojů a snaží se postupnými kroky kostel rekonstruovat.
Sdružení organizuje řadu akcí kulturních a společenských, vytváří zázemí pro aktivity dalších spolků a organizací, které faru využívají ke svým vícedenním pobytům. Spolek usiluje také o větší propojení s místními obyvateli a velmi se zasloužil o budování vztahů s místními německými obyvateli.
Od roku 2007 se organizují na faře česko-německá setkání, kterých se účastní místní němečtí rodáci a řada dalších lidí, Čechů i Němců. Setkání je společenskou událostí s přátelskou atmosférou, jehož součástí jsou vzdělávací i kulturní aktivity a také mše v kostele.
Příběh Domaslavi, malého místa na Konstantinolázeňsku, můžeme vnímat jako zvláštní příklad „něžného vzdoru“ vůči neblahým okolnostem dějin 20. století. Od 40. let se zde opakovaně objevují postavy statečných kněží, nejdříve německých, pak českých. Později na ně přímo navazují mladí vzdělaní lidé, okouzleni místem, které má svou zvláštní sílu. Oprava kostela zde jde ruku v ruce s pokusem o nápravu mezilidských vztahů, odpuštění a smíření.
49°52'36.888"N, 12°54'36.243"E
Prohlédněte si jednotlivé památky >>